Určitě se ptáte, kdo jsme? Jsme obyčejní lidé, jako jste Vy, jen s tím rozdílem, že nás baví dělat něco nejen pro sebe, ale i pro ostatní.

Mnozí z Vás, nebo Vašich tatínků či dědečků pamatují chvíle, kdy jim v den dovršení 18 let donesl listonoš dopis z ministerstva obrany, podle nějž museli dle branného zákona nastoupit základní vojenskou službu. Tyto doby jsou tatam, někteří to přivítali, jiní po tom zase dychtí. Slyšel jsem už mnoho názorů ohledně této životní etapy každého mladého muže. Ale vždy, když slyším rozhovor, nebo čtu příspěvky na téma vojna a hlouběji se tím zabývám, docházím k názoru, že je vlastně potřebná.

 

Z chlapců se stávají chlapi, z chlapů neohrožení muži. Takto vycvičení jedinci, se osamostatnili a v mnoha ohledech si dokáží pomoci sami. Přičemž, když se zadíváme na dnešní dobu, zjišťujeme obrovskou absenci těchto hodnot. Dnešní doba je zlá, a to nejen u nás, ale i ve světě. Lidé si ubližují kvůli malichernostem. Děti a mládež jsou více a více závislí na rodičích, kteří na ně nemají tolik času. Stále více mládeže řeší tuto situaci různými aktivitami, nad kterými zůstává rozum stát. Stále více mládeže se nudí a řeší absenci rodičů tím, že páchají zlo nejen právě na rodičích, ale v celé společnosti. Pamatuji doby, kdy i moji rodiče museli chodit oba do práce, aby my jsme se měli dobře a určitě jsme jim to nevraceli tímto způsobem. Našli jsme si takové aktivity, aby se za nás nemuseli stydět. Hráli si na indiány a vojáky, stavěli vysoko v korunách stromů bunkry, stanovali jsme v přírodě. Mobily nebyly, měli jsme jen angličáky a dřevěné kostky.  Co dělá dnešní mládež? No co, s partou se chodí poflakovat, nasávat alkohol, a když už ten alkohol, tak i něco „zábavnějšího“… DROGY. Vždyť taková doba nikdy nebyla. „Kam ten svět spěje?“, ptáme se.

 

Právě proto jsme dostali nápad a založili jsme spolek, který se bude touto problematikou zabývat. Chceme naučit nejen chlapce, ale i dívky, že alkohol není řešení, a aby si uvědomili, co je prioritou jejich života. Naučit je, jak se chovat k sobě samotným, k přírodě a také jak v budoucnu využít získané dovednosti.

 

Je pravda, že airsoft je hrou na vojáky ale v dnešní době je posunuta o trochu dál válečnou, že se při ní střílí, ale v dnešní době je to posunuto o trochu dál.

 

Když jsem začal hrát já, tak se jen střílelo. Po nějaké době jsme začali dělat něco mnohem lepšího. Učili jsme se přežít, a to bez fast foodu. Nikdy by nás nenapadla věta: „Mám hlad, jdu do KFC.“ Začali jsme přemýšlet o taktice, poznávat dary země, ale především poznávat, nejen co je v nás, ale jak se zachováme jako jednotlivci, a také jak dokážeme jednat týmově. Pevně věříme, že jsme Vás zaujali nejen čistotou našich myšlenek, ale i nápadem samotným. Na našich stránkách postupně naleznete informace o tomto sportu, bojové taktice, nebo základech přežití. Budeme rádi, když nám napíšete Vaše připomínky, a třeba se i osobně zapojíte do rozvoje spolku.