Morseova abeceda

	Morseovu abecedu vymyslel na konci na konci 19. století americký fyzik Samuel F. B. Morse (1791–1872), který ji v roce 1844 vyzkoušel při prvním telegrafickém spojení mezi Washingtonem a Baltimorem. Odtud pochází ona památná věta: „What hath God wrought“ (tj. česky „Co to Bůh způsobil“).

	Původní Morseova abeceda měla své chyby, teprve v roce 1918 je odstranil jistý Philips . Používala např. tři druhy mezer, což podstatně zhoršovalo čitelnost. Menší nevýhodou byla i skutečnost, že nejkratší kombinace signálů neodpovídaly nejčastěji oužívaným znakům.

		Morseova abeceda měla značný význam též v námořnictví a armádě. Např. ještě do roku 1996 ji používaly jako prostředek tísňového volání všechny lodě o výtlaku větším než 300 tun (nahrazena globálním námořním tísňovým a bezpečnostním systémem GMDSS ). Známé SOS , které v překladu z angličtiny znamená „ spaste naše duše “, znělo i z paluby potápěcího se Titaniku.

	V pozdější době nahradilo Morseovu abecedu v rádiovém provozu mluvené slovo a dnes bývá používána hlavně radioamatéry a při šifrování v táborových a braných hrách. Přesto však do ní byl koncem roku 2003 přidán nový symbol, zavináč . Jeho zápis vznikl spojením dvou písmen – A a C, vše bez mezer.

	1. Co to je? je to způsob předávání informací, který si vystačí pouze se dvěma znaky: krátkou tečkou . a dlouhou čárkou - Každé písmeno abecedy může být zapsáno pomocí těchto znaků, například A .- B -... Morseova abeceda (morseovka) vznikla v 19. století pro telegrafy - jednoduché elektrické přístroje určené pro komunikaci po drátě. Tečka se značila krátkým stisknutím spínače, čárka delším podržením. V době, kdy neexistovaly telefony, to byl nejrychlejší způsob posílání zpráv na velké vzdálenosti. 2. K čemu ji lze použít dnes? V současnosti je telegraf již zastaralý, ale Morseova abeceda stále má své využití. Kromě různých šifer ji lze použít pro domluvu v nouzi (když nemáme mobil, není signál nebo je vybitá baterie). Signály lze totiž vysílat i píšťalkou (krátké písknutí znamená tečku, dlouhé čárku), baterkou (krátké bliknutí znamená tečku, delší posvícení čárku), nebo třeba zrcátkem (pomocí odlesků od slunce - prasátka) 3. Pravidla používání Morseovy abecedy V Morseově abecedě se neoznačují čárky, háčky nebo kroužky nad písmeny. .- tedy může znamenat jak A, tak Á Při vysílání signálu: tečky jsou opravdu krátké - méně než jedna vteřina, čárky alespoň dvě vteřiny, aby se navzájem nepletly mezery (kdy se nevysílá): mezi tečkami a čárkami stačí jen krátké mezery, když odvysílám celé písmeno (třeba B -...), měla by následovat mezera delší (klidně pět vteřin) a na konci slova lze počkat s vysíláním i deset vteřin mezery, tedy doba když nevysílám, dávají příjemci zprávy najevo, kde končí písmena a slova a zároveň má tak čas vše si v klidu zapisovat Při přijímání signálu: málokdo dokáže vnímat signály píšťalkou či baterkou, rovnou si je převádět na písmena a ještě si to vše pamatovat. Pokud můžete, tak si vše nejdříve zapisujte a luštěte až později. při zápisu se tečky píší dole na řádku (těsně nad linkou) a čárky uprostřed řádku (..-. .--. -.-.) je tak jasné, jakým směrem papír patří a nebude tak náhodou otočen vzhůru nohama jednotlivá písmena se oddělují lomítkem (.-/-...), slova pak dvěma lomítky (.-/-.../-.--//.../..)	4. Jak se mám všechny ty tečky a čárky naučit? každý u sebe rozhodně nebude pořád nosit kus papíru nebo sešit, kde by měl celou abecedu zapsanou a učit se všech dvacet sedm písmen abecedy podle toho, kolik mají teček a čárek a v jakém pořadí, je zbytečně složité existuje ovšem i docela jednoduchý způsob, jak si celou Morseovu abecedu zapamatovat. Stačí se naučit dvacet sedm slov - pro každé písmeno jedno slovo. Říká se jim "pomocná slova". pomocné slovo začíná na stejné písmeno, k jakému patří. Má stejný počet slabik, jako má to písmeno znaků a tam, kde je čárka má dlouhou slabiku a místo tečky zase krátkou. písmeno A které se značí .- má pomocné slovo akát, první slabika je krátká a druhá dlouhá a/kát písmeno B se značí -... a má pomocné slovo blýskavice, první slabika je dlouhá a pak jsou tři krátké blý/ska/vi/ce dole je seznam pomocných slov. U B je ovšem místo blýskavice bábovička. Je to jedno, protože obě slova mají stejné slabiky: na začátku jednu dlouhou slabiku a pak tři krátké: blý/ska/vi/ce a bá/bo/vič/ka. Takže podle obou poznáte, že B se značí -... (dlouhá a pak tři krátké) je tedy jedno, jaká pomocná slova se naučíte, pokud budou mít správné slabiky. Dole na stránce si můžete prohlédnout a stáhnout různé sestavy pomocných slov a vybrat si tu, která vám bude nejvíce vyhovovat, nebo si klidně vymyslet i vlastní pomocná slova. 5. Umím morseovku správně? Můžete si zkontrolovat, zde dokážete morseovku správně používat. Překlad z morseovky: /...-/-.--/.../../.-../.-/-./..//--../.--./.-./.-/...-/-.--/ (kontrola) Zkuste si přeložit do morseovky tato slova: "Morseova abeceda" (kontrola)

	Pravidla vysílání Pakliže se budeme bavit o pomyslné profesionální úrovni vysílání v morseově abecedě, je třeba uvědomit si, že není možné vysílat tečky, čárky a mezery mezi písmeny a slovy libovolným způsobem takříkajíc „hala bala“, ale musíme dodržovat jasně stanovené tempo, které umožní příjemci kvalitní a bezchybný příjem zprávy. K tomuto účelu slouží takzvané tempo PARIS, které jednoznačně určuje základy, na nichž je tento princip komunikace staví. Pravidla jsou celkem čtyři a znějí následovně: Určující jednotkou času je délka tečky Jedna čárka trvá stejně jako tři tečky Pauza v rámci jednoho znaku má stejnou délku jako jedna tečka Pauza mezi jednotlivými znaky má stejnou délku jako jedna čárka Díky takto jasně stanoveným poměrům je možné pouhým poslechem naprosto bezproblémově odlišit jak tečky od čárek, tak typy pauz a tím následně vytvářet jednotlivá písmena a posléze i slova a věty. V praxi se lze setkat i s tím, že poměr mezi délkou entit není výše uvedený 1:3, ale 1:2. A teď již oklikou zpět k názvu PARIS. Toto slovo o pěti znacích (zahrnuta je i pauza za slovem) vytváří princip založený na absolutní délce vysílání o délce čtyřiceti osmi základních jednotek, tedy teček. Délka jednoho znaku tak činí 9,6 základních jednotek času. Tohoto čísla je následně využíváno k určení rychlosti vysílání, kde jednotkou je počet znaků za jednu minutu. Jestliže tedy budeme uvažovat rychlost 100 znaků během minuty, dosadíme do vzorce *60/(1009,6) a dostaneme, že tečka trvá 0,0625 vteřiny. Tím se vracíme zpět ke slovu PARIS, které bychom při tempu 100 znaků za minutu za tuto dobu odvysílali zcela přesně dvacetkrát. Druhým obecně uznávaným slovem sloužícím k tomuto účelu je slovo CODEX. Rychlost vysílání morseovkou Obecně je poměrně komplikované říci, jak rychle je možné morseovou abecedou vysílat, respektive stanovit rekordní čas, neboť dosti záleží na uznávaných pravidlech, které různé entity vytváří a také na mnoha dalších jazykových aspektech. Oficiální a stále platný rekord drží jistý Ted McElroy. Ten činí 75,2 slov za minutu** a vytvořen byl během soutěže v roce 1939. Podle některých zdrojů však existuje nejeden případ, kdy bylo překonáno rychlosti 100 slov za minutu. Ve Spojených státech amerických existují organizace, které soustředí amatéry zanícené pro vysílání morseovou abecedou. Ty svým členům po složení příslušné zkoušky udělují certifikace, které začínají na 10 slovech za minutu a končí na 40 slovech za minutu. Existuje však i příliš nepočetná skupina těch, kteří jsou schopni pokořit hranici 60 slov během jedné minuty.

	SOS SOS je všeobecně a celosvětově rozšířený signál pro nouzové volání o pomoc vycházející z kódu morseovy abecedy, ve které je vysílám jako ničím nepřerušovaná sekvence tří teček, tří čárek a tří teček / . . . – – – . . . /. Vůbec poprvé byl tento signál oficiálně schválen a uveden do praxe německou vládou na základě předpisů o rozhlase s platností od 1. dubna roku 1905. Za celosvětově uznávaný standart byl schválen o přibližně rok a půl později, konkrétně pak 3. listopadu roku 1906, a to v rámci druhé Mezinárodní telegrafické úmluvy s platností od 1. července 1908. Jako primární nouzový signál byl používán v námořnictvu až do roku 1999, kdy ho nahradil modernější systém, přesto je stále akceptován a rozpoznáván v situacích, kdy není možné moderní technologie využít. Původ slova SOS O původu tohoto slova existuje mnoho pověr, které například tvrdí, že se jedná o zkratku anglických vět „Save Our Ship“ nebo „Save Our Souls“ (v češtině: „Zachraňte naši loď“, respektive „Spaste naše duše“). To je ale nesmysl. Tyto věty byly vytvořeny až poté, co vzniklo samotné označení SOS a fungují jen jako mnemotechnické pomůcky k zapamatování si dané sekvence. Jinými slovy se jedná o obdobnou mnemotechnickou pomůcku, jako je tomu u jednotlivých písmen morseovky. Teď to bude znít možná trochu zmateně, ale pro vysílání signálu SOS, není třeba vysílat SOS. Ono totiž nejde o jednotlivá písmena, ale o danou sekvenci tří teček, tří čárek a tří teček. Tu je přitom možné složit z několika různých kombinací písmen. Příkladem budiž kombinace písmen VTB. Podívejme se na to detailně: V – / . . . – / T – / – / B – / – . . . / Jestliže je odvysíláme bez mezer, což se děje i při vysílání signálu SOS, není možné rozpoznat, zda jsme vysílaly pomyslné SOS či pomyslné VTB. Jak již bylo řečeno, kód byl vymyšlen kvůli svému typickému znění a délce, nikoliv na základě zvolání „Save Our Souls“, nebo něčeho podobného. Použití SOS Signál jako takový byl určen prakticky výhradně pro volání o pomoc na moři, nikoliv pro nouzové volání obecně. Třeba na souši byl používán kód QRRR. Během druhé světové války došlo v rámci námořnictva k rozvinutí signalizace SOS pomocí různých tří po sobě vysílaných písmen, které měly blíže specifikovat charakter problému. Útok letadly byl kupříkladu označen pomocí tří A (AAA), neboť „a“ je první písmeno v anglickém slově pro letectvo – „aircraft“. Takto to platilo třeba i pro ponorky (submarines), který byly kódově značeny SSS. A tak podobně. Podstatné pak je si uvědomit, že jen zřídkakdy byl signál SOS, nebo jakýkoliv jiný nouzový signál, vysílán jen tak sám o sobě. Prakticky vždy byl součástí nějaké delší zprávy specifikující podstatu problému a obsahující další podstatné informace pro příjemce. Čistě teoreticky by pak kupříkladu volání z potápějícího se Titaniku mohlo vypadat následovně: SOS SOS SOS DE RMS TITANIC PSN 41.43.32 N 49.56.49 W SINKINK ABANDONING SHIP AR K Přeloženo do běžné řeči: Volání o pomoc od zaoceánského parníku Titanic, naše pozice je 41° 43′ 32″ severní šířky, 49° 56′ 49″ západní délky, potápíme se a opouštíme loď, konec vysílání, odpovězte kdokoliv. Poznámka: Titanic ve skutečnosti odvysílal nouzový signál SOS pouze jednou. Při všech ostatních vysíláních použil starší signál CQT (Come Quick Danger – přijďte rychle nebezpečí).